Zdravím všechny, které ještě nepřestalo bavit sledování Annineho (téměř;-) pravidelného měsíčníku. Tyhle dva měsíce budou zřejmě pro Vás ještě náročnější, protože o prázdninách je více času na podnikání všemožných aktivit, při nichž samozdřejmě nesmí chybět An, ani nikdo s fotoaparátem :-)
No, nebudu to zbytečně protahovat, protože tento měsíc byl na zážitky a tím pádem taky nafocený materiál až přezpříliž bohatý (a vybírání obzvláště těžké) a i přez snahu, o co nejpřísnější výběr se sešlo na nějakých téměř 160 kousků :
* Anniino výtězství (jedno z mnoha - očividně nejen kočky mají více životů) nad zákeřnou krysou Vasilisou
* se mnou a mamkou se jela podívat na závody Ronalda (kde ji to ale po zjištění, že nemůže ty provokativně prchající koně honit, tak nějak přestalo bavit)
* příprava do Vysokých Tater - pro což jsme s pánečkem An zakoupili speciální batůžek - kdyby snad už někdy nemohla, a kšírky - aby se snad na vodítku neškrtila (což jak jsme posléze zjistili, bylo vpodstatě zbytěčné - An mohla pořád, zatímco mi jsme padali únavou, alespoň kšírky našly uplatnění, a to i v "normálním" životě)
* cesta do Tater, kterou An zvládla s přehledem lehce oběma zadníma - díky tomu, že ji téměř celou prospala, nebo proklimbala ve svém apartmánu (jako jediné je dopřán ten luxus, že kdykoli kamkoli jede na noc mimo, je vlastně pořád doma, protože její 1+0 jede s ní)
* v Tatrách (kde jsem byli 13.-18.7 společně s Peťovími rodiči) jsme se první den šli projít a hned jsme narazili na suverénní a sebejistou ještěrku a prošli jsme se okolím Tatranské Lomnice
* počasí nám letos zrovna nepřálo, takže An (s neúspěšnými protesty) provětrala svou podzimní a zimní garderóbu v podobě pláštěněk, svetrů a vestiček ;-)
* cesta na Skalnaté Pleso, první zastávka na Rainerově, další na Zamkovského chatě (vůbec zastávky, restaurace a kavárny byla asi jediná místa, kdy se An uchylovala do svého batůžku), ze které jsme vyšlapali (An vyběhla) ke skalnatému plesu pod Lomnickým štítem (An zapózovala), odkud jsme si naivně mysleli, že sjedeme lanovkou dolů do Tatranské Lomnice, ovšem to jsme nepočítali s tím, že lanovky "pre silný vietor nepremávajú", takže nám nezbylo nic jiného, než chtíc nechtíc sejít dolů pěšky. Troufám si říct, že jediný, kdo to ustál bez sebemenších následků byla opět An (jen asi posledních 300m se nesla jako královna v batůžku, ovšem jen pro pózování fotografům ;-), já nemohla asi 3 dny normálně sejít ze schodů - největší potupou pro mě bylo, když kolem mě při scházení schodů téměř probíhali lidé odhadem tak 75let víc ;-)
* další den jsme vyjeli ke Štrbskému plesu, kde jsem si dali v cukrárně zákusek, při cestě kolem plesa An potkala kamarádku, v podobě (ač je to k nevíře) stejně staré a dokonce stejně se jmenující yorkšírské fenky - jak jinak, než také z České republiky :-)
* lanovkou (kterou An proležela v tašce) jsme vyjeli pod Solisko, kde se An ve svém žlutém svetříku úžasně vyjímala v tamních žlutých květech ,a asi tak, jako všude, si tam našla kamaráda, také yorkšíra, ale tentokrát slovenského 1/2 ročního kluka se kterým předvedli náhodným přihlížejícím úžasně synchronní taneční vystoupení v podobě paralelních otoček, úskoků, výskoků, nadskoků a přeskoků a to vše rychostí dosahující až rychlosti světla, takže jsme občas měli před očima jen nerozpoznatelné a neidentifikovatelné šmouhy (snad jen podle žluté a hnědé jsme mohli usuzovat, kde se asi který z nich právě nachází ;-)
* An s pánečkem na pivku v hospůdce a vrtulník, odvážející zraněného muže odněkud z cesty na Téryho chatu
* po návratu jsme vyrazily s An na houby, takže můžete vidět výsledek našeho téměř 3hodinového snažení (An chtěla na spracování té nadílky dohlížet, ale tak nějak to vzhledem k záživnosti nezvládla a usnula ;-)
* na Dálově jsem ji povyčerpávajícím přemlouvání přesvědčila, aby chvilku zapózovala u hortenzií (neuvěřitelné barvy), neodpustila jsem si opět pár studií hmyzu, tentokrát převážně se zaměřením na barevné variace lučních koníků ;-), okouzlující západ slunce
* další den jsme při dopolední cestě za koupelí k jezírku narazily na vyhřívající se (zpočátku jsem myslela že zmiji) nejspíš užovku hladkou a s nasazením života (a podrážky nazouváků) se mi ji podařilo zadržet natolik dlouho, abych stihla udělat pár záběrů :-)
* An zřejmě pojedla vtipného klacíku ;-))
* u jezírka se mnou a tak trochu nedobrovolně An ukázala pro fotoaparát, jak umí pěkně plavat, jen na to molo jí to chudince nešlo, a já surovec jsem ji napřed vyfotila, jak se zoufale snaží vyhrabat nahoru a až potom jsem ji nasměrovala bokem na břeh (jsem to ale nelida, totiž nepes!)
* na Dálově v sobě také objevila nové vlohy, a to pro norování v lavóře s vodou, dokonce se naučila i potápět a lovit ze dna kamínky a formičky!!!! :-)
* při balení se v chatě objevil jako duch nečekaný návštěvník v podobě malého zmoklého pejska, a zase, už jako neduch, zmizel protáhnutím se mezerou na balkóně
* a konečně jako poslední v tomto měsíci v Lašťanech, kde laškuje s kocourem, Čarda s Čírem tomu zvědavě přihlížejí, poté se šla schladit do dětského bazénku, kde si oživila nově nabyté dovednosti z Dálova z lavórku a Rina, možná už jedna z posledních fotek z nynější stáje
Uff, taky Vám to dalo zabrat tak jako mě? Ale konečně jsme na konci a jestli ve Vás zbyla ještě nějaká síla a chuť na shlédnutí fotek, o kterých jsem psala, tak Vám patří můj upřímný obdiv a je jasné, že jste zcela tak, jako mi, propadli něčemu, co váží necelé 2,5kg ale temperamentu, optimismu a elánu do života má pro všechny na rozdávání plnými hrstmi.
No, nebudu to zbytečně protahovat, protože tento měsíc byl na zážitky a tím pádem taky nafocený materiál až přezpříliž bohatý (a vybírání obzvláště těžké) a i přez snahu, o co nejpřísnější výběr se sešlo na nějakých téměř 160 kousků :
* Anniino výtězství (jedno z mnoha - očividně nejen kočky mají více životů) nad zákeřnou krysou Vasilisou
* se mnou a mamkou se jela podívat na závody Ronalda (kde ji to ale po zjištění, že nemůže ty provokativně prchající koně honit, tak nějak přestalo bavit)
* příprava do Vysokých Tater - pro což jsme s pánečkem An zakoupili speciální batůžek - kdyby snad už někdy nemohla, a kšírky - aby se snad na vodítku neškrtila (což jak jsme posléze zjistili, bylo vpodstatě zbytěčné - An mohla pořád, zatímco mi jsme padali únavou, alespoň kšírky našly uplatnění, a to i v "normálním" životě)
* cesta do Tater, kterou An zvládla s přehledem lehce oběma zadníma - díky tomu, že ji téměř celou prospala, nebo proklimbala ve svém apartmánu (jako jediné je dopřán ten luxus, že kdykoli kamkoli jede na noc mimo, je vlastně pořád doma, protože její 1+0 jede s ní)
* v Tatrách (kde jsem byli 13.-18.7 společně s Peťovími rodiči) jsme se první den šli projít a hned jsme narazili na suverénní a sebejistou ještěrku a prošli jsme se okolím Tatranské Lomnice
* počasí nám letos zrovna nepřálo, takže An (s neúspěšnými protesty) provětrala svou podzimní a zimní garderóbu v podobě pláštěněk, svetrů a vestiček ;-)
* cesta na Skalnaté Pleso, první zastávka na Rainerově, další na Zamkovského chatě (vůbec zastávky, restaurace a kavárny byla asi jediná místa, kdy se An uchylovala do svého batůžku), ze které jsme vyšlapali (An vyběhla) ke skalnatému plesu pod Lomnickým štítem (An zapózovala), odkud jsme si naivně mysleli, že sjedeme lanovkou dolů do Tatranské Lomnice, ovšem to jsme nepočítali s tím, že lanovky "pre silný vietor nepremávajú", takže nám nezbylo nic jiného, než chtíc nechtíc sejít dolů pěšky. Troufám si říct, že jediný, kdo to ustál bez sebemenších následků byla opět An (jen asi posledních 300m se nesla jako královna v batůžku, ovšem jen pro pózování fotografům ;-), já nemohla asi 3 dny normálně sejít ze schodů - největší potupou pro mě bylo, když kolem mě při scházení schodů téměř probíhali lidé odhadem tak 75let víc ;-)
* další den jsme vyjeli ke Štrbskému plesu, kde jsem si dali v cukrárně zákusek, při cestě kolem plesa An potkala kamarádku, v podobě (ač je to k nevíře) stejně staré a dokonce stejně se jmenující yorkšírské fenky - jak jinak, než také z České republiky :-)
* lanovkou (kterou An proležela v tašce) jsme vyjeli pod Solisko, kde se An ve svém žlutém svetříku úžasně vyjímala v tamních žlutých květech ,a asi tak, jako všude, si tam našla kamaráda, také yorkšíra, ale tentokrát slovenského 1/2 ročního kluka se kterým předvedli náhodným přihlížejícím úžasně synchronní taneční vystoupení v podobě paralelních otoček, úskoků, výskoků, nadskoků a přeskoků a to vše rychostí dosahující až rychlosti světla, takže jsme občas měli před očima jen nerozpoznatelné a neidentifikovatelné šmouhy (snad jen podle žluté a hnědé jsme mohli usuzovat, kde se asi který z nich právě nachází ;-)
* An s pánečkem na pivku v hospůdce a vrtulník, odvážející zraněného muže odněkud z cesty na Téryho chatu
* po návratu jsme vyrazily s An na houby, takže můžete vidět výsledek našeho téměř 3hodinového snažení (An chtěla na spracování té nadílky dohlížet, ale tak nějak to vzhledem k záživnosti nezvládla a usnula ;-)
* na Dálově jsem ji povyčerpávajícím přemlouvání přesvědčila, aby chvilku zapózovala u hortenzií (neuvěřitelné barvy), neodpustila jsem si opět pár studií hmyzu, tentokrát převážně se zaměřením na barevné variace lučních koníků ;-), okouzlující západ slunce
* další den jsme při dopolední cestě za koupelí k jezírku narazily na vyhřívající se (zpočátku jsem myslela že zmiji) nejspíš užovku hladkou a s nasazením života (a podrážky nazouváků) se mi ji podařilo zadržet natolik dlouho, abych stihla udělat pár záběrů :-)
* An zřejmě pojedla vtipného klacíku ;-))
* u jezírka se mnou a tak trochu nedobrovolně An ukázala pro fotoaparát, jak umí pěkně plavat, jen na to molo jí to chudince nešlo, a já surovec jsem ji napřed vyfotila, jak se zoufale snaží vyhrabat nahoru a až potom jsem ji nasměrovala bokem na břeh (jsem to ale nelida, totiž nepes!)
* na Dálově v sobě také objevila nové vlohy, a to pro norování v lavóře s vodou, dokonce se naučila i potápět a lovit ze dna kamínky a formičky!!!! :-)
* při balení se v chatě objevil jako duch nečekaný návštěvník v podobě malého zmoklého pejska, a zase, už jako neduch, zmizel protáhnutím se mezerou na balkóně
* a konečně jako poslední v tomto měsíci v Lašťanech, kde laškuje s kocourem, Čarda s Čírem tomu zvědavě přihlížejí, poté se šla schladit do dětského bazénku, kde si oživila nově nabyté dovednosti z Dálova z lavórku a Rina, možná už jedna z posledních fotek z nynější stáje
Uff, taky Vám to dalo zabrat tak jako mě? Ale konečně jsme na konci a jestli ve Vás zbyla ještě nějaká síla a chuť na shlédnutí fotek, o kterých jsem psala, tak Vám patří můj upřímný obdiv a je jasné, že jste zcela tak, jako mi, propadli něčemu, co váží necelé 2,5kg ale temperamentu, optimismu a elánu do života má pro všechny na rozdávání plnými hrstmi.